LINKA
LINKA
Rýmička, jezinky v Salted a odhalení nejtajnějšího receptu všech dob!
Use Left/Right to seek, Home/End to jump to start or end. Hold shift to jump forward or backward.
Kovy vstal z lůžka, Terez zpoza volantu (pravděpodobně nesprávně zaparkovaného auta) a jsme připraveni spolu s vámi vkročit do situací v LINCE přímo neslýchaných! Proč Terez šlehá máslo na schůzi SVJ? Kdo vkládá ruku do ledové vody v bidetu a koho ze sladkých snů vzbudil požární alarm?! A taky se připravte na odhalení. Nejhloupějšího rekordu i supertajného receptu.
Klasická rozvlněná LINKA, která vás vtáhne do životů Kovyho a Terez a navrch klasicky i pár hlubších témat k zamyšlení. Užijte si ji a děkujeme, že jste s námi.
Můžu tady něco pustit, tak. A, výborně, výborně. Takže já ti použím výčku. Poslouchej.
SPEAKER_01Teď začínáme.
SPEAKER_02Výborný text.
SPEAKER_01Ale není ani podzim, ani zima.
SPEAKER_02Ale jsem hlásil.
SPEAKER_01Rýmu mám a vůbec jsem se o to takhle neveselil. Naopak u mě to začalo, mě hrálo v hlavě tohle. A prostě.
SPEAKER_02Prosím vás kově má Rímu, abychom to uvedli na pravou míru.
SPEAKER_01Ano, mám Rímu a už jsem přemýšlel, jestli klužku pozvat notáře, kdomi, závěť na čmáře, prostě, co se bude dít. A samozřejmě je to prostě chlapská výmečka. Je to tak.
SPEAKER_02No, ale vypadáš dobře, držíš se, ty jsi teďka jako jedrý, když nahráváme.
SPEAKER_01Samozřejmě, já jsem přepnutý domodu nahráváme a potom, jak skončíme se vyčerpáním s hroutím tady pod stůl.
SPEAKER_02Ano, já tě opečuju, mám to doma čtyřikrát, takže.
SPEAKER_01Teda děkuji za fenomenální úvodní písničko, tu už jsme tady v Lince dlouho neměli a vy vítejte u nové epizody Linky.
SPEAKER_02My jsme zase neskutečně nadšený, že jste tady s náma a že se zase vidíme večkově. Načtvrtni ten začátek, jak my jsme se dneska ráno potkali.
SPEAKER_01Dneska ráno jsme se potkali zhruba tak, že já jsem teda psal, že všechno platí, jenomže mám tu límečku. Já většinou ze slušnosti vždycky informuju dopředu, že nejsem úplně 100% fit. A Teres mi psala, že bude mít lehké spoždění. Ať si sednu na kafičko, což já jsem udělal. Sednul jsem si na sluníčko, na takový oranžový židličky, a terase jsem objednal kapučí no sebou. Zhruba po 20 minutách přichází Teres, musím říct, perfektně sladěná s odstínem židličky a na sobě jako krásnou košku. A začala mě vyprávět svůj parkovací anabázy.
SPEAKER_02Ano, já zásadně parku tam, kde nemám a zásadně neplatím parkování. Takže já vždycky to jsem ti říkal, že vždycky otevřu tu datovku a vidím tam ty data, kdy jsem někam vyjela autem.
SPEAKER_01A já říkám, že to je v podstatě taková kniha jíst v datové schránce. Že mám v podstatě ta datovka hezky takhle zaznamenává váš pohyb.
SPEAKER_02Takovej můj tip, kdybyste si nepamatovali, kdy vyjedné auto.
SPEAKER_01Je to trošku draší, samozřejmě, způsob, jak si vést tuto evidenci, ale funguje to fantasticky.
SPEAKER_02Teď vypadá velký blb.
SPEAKER_01Kde si dneska zaparkovala, Teres?
SPEAKER_02Zaparkovala jsem já to nebudu říkat. Pojďme.
SPEAKER_01Pojďme to radši přeskočit. Harmonicky jsme se tam sešli, svítilo sluníčko, vyrazili jsme do podcastového studionu a tady na nás čekalo nejkrásnější překvapení.
SPEAKER_02Ano, tady ještě nějakko malinký.
SPEAKER_01Malého, s takovým mafilíčkami, takový malý páreček prostě. Fenka tři měsíce.
SPEAKER_02Malvínka. Není naše, jo, jenom aby se nemysleli, že jsme ji jako my dostali.
SPEAKER_01Uvidíme ještě po skončení epizody, jak to tady dohodneme. Třeba si odnesem na střídavou péč je tak rostovilá. Bože? Ano, já chci psát.
SPEAKER_02No, tak nejsi jediný. Mým okolí, my jsme dostali odbyli ho prezentaci celou na to, kde bylo mimo jiné deset důvodů, proč skvělý si pořídit psa do domácnosti. Bylo tam, že tě jako uklidňuje, že tě vytáhneme na procházky, bylo tam, že je prostě to člen rodiny. No, neskučný.
SPEAKER_01Počkej, jak to probíhalo, jakože si vás sezbal někam.
SPEAKER_02Ano, na iPadu nám ukázal tu svoji prezentaci a poslední highlight, ten bod toho, aby nás fakt přesvědčil, byl ten, že je mu vlastně úplně jedno, jaká by to byla rasa. To nechává na naší volbě. Měl tam nějaký typy, ale říkal, že vlastně.
SPEAKER_01V genek ten biznisový potenciál. Zároveň jsme tady v posledních epizodách rozebírali, že si v porotě biznesové soutěže. A evidentně, tohle je prostě profesionální pič.
SPEAKER_02Bylo to my jsme fakcioni byli jako nalomený. Nevím, já hele dávám tomu rok Maximálně dva. Já si myslím, že my jsme tak měkký, že my k tomu dospěme. Ale dokáže představit do toho našeho salte cirkusu ještě štěně.
SPEAKER_01Tady upřímně ano. Každé další nahrávání s tebou a každá další historka, kterou mě popisuješ, mě zcela rozšiřuje jako ty hranice imaginace toho, co všechno je v salte cirkusu možné. A bejsek to je vlastně ještě konzervativní volba. Přijde. Ještě to mohla být lama. Lama Žirafa třeba.
SPEAKER_02Alpaká. To máme ano, dneska my zrovna, dneska včera mi vypráv naše kolegyně ze souty, že dostala jako Dárek narozeninám, že může jít na procházku s alpakama. A bylo to absolutně úžasné. A má tam video, jak vede ty alpaky 4. A je to neskutečně prý terapeutický hroznězký to někdy 40 minut od Prahy. Takže ještě to mohla být alpaka, že bych možná za toho psa byla.
SPEAKER_01Já už jsem dlouho nepocitoval tak velkou potřebu za prvého mít psa a teď za druhého jít na procházku s alpakami. Nikdy bych si nepomyslel, že to bude jako moje aspirace, ale to zní úplně.
SPEAKER_02Tak já ti ukážu pak to video, protože no, taky by mě to nenapadlo.
SPEAKER_01Ale a vy byste mohli mít na zahradě, samozřejmě tam mají bohaté vyžití, mají tam trampolínu, tak by se mohli skákat. Kdyby jste alpaky, no jasně. A potom, samozřejmě, byste je mohli, že jo, oholit a udělat z nich.
SPEAKER_02Svetry do Soce. Ano, tak já myslím, že to je vlastní privátní značky. Výborně. Výborně, tak jdu domů a udělám svůj pit.
SPEAKER_01A to by třeba zepsat úplně nešlo, takže můžeš svilím takhle probrat jako hele a co třeba zvolit tu alpaku. Když je ti jedno jaký plemeno psáš. To máš jako čtyři nohy, to má srsty a tak dále. Teres, long time nosí každopádně.
SPEAKER_02Tak je to pět týdnů skoro?
SPEAKER_01Je to pěte.
SPEAKER_02Kově mi psal krásnou zprávu, Teres půjdeme nahrávat. A já jsem mu v zápětí odesílala, že jsme zrovna doletěli do Španělska. Chtěla jsem, aby to tam vyznělo, tak jsem tam dala i tu palmu a velmi vězněná s Brailema, je to tak.
SPEAKER_01Ano, já jsem mezi tím koukal na lehce Zašedlý a opadený strom. Ale naštěstí v těch posledních týdnech to počasí je úplně kouzelný. A já říkám, že jako svým kou alergiků, jako například Jony, je prostě Praha v Dubnu opravdu překrásná.
SPEAKER_02Nádherná překrásná. Nádherná. My jsme to trošku zmeškali, teda, ale zase jsme uvolnili ty dva týdny tý šílený alergie těm těm mým alergikům.
SPEAKER_01To je pravda.
SPEAKER_02Ty byly rádi, bych řekla.
SPEAKER_01To je vlastně hodně terapeutický byt u toho moře.
SPEAKER_02Je to skvělý a tak víš, jak je můj takový jako love hejt vztah ke Španělsku. Já bych vždycky chtěla letět do Skandinávie, takže my jsme to tentokrát lízli přes kodaň. Ale jenom si říct, že tentokrát jsme si to Španělsko a já jsem si ho podle mě užila úplně nejvíc, protože jako kdy předtím. A nevím vlastně, čím to bylo, jestli už jsem si tak jako zvykl na některé věci, jestli už tak jako fokusu se na ty věci, které se chci jako dívat, když takový ten vizuální bordel všude tam to není úplně.
SPEAKER_01A možná jsi rozšířila komfortní zónou.
SPEAKER_02Nevím, a možná se mám jako dobře. Teď to tak jako vidím hezky.
SPEAKER_01Jako doma. V klasalte jako domů.
SPEAKER_02Ano. No, tak jenom chci říct, že jsem tentokrát nechtělo domů, a to se málo kdy stane. My jsme tam byly na dva týdny, což je i docela dlouhá doba, kud si mají dlouhý velikonoční prázdniny, takže jsme tam byli dva týdny. A fakt se těším zase zpátky. Tak kdy vy přijedete takové?
SPEAKER_01No, já jsem už nebyl příliš daleko. Já jsem byl s kamarádkou v Katalánsku, na tři dny jsme byli v Barceloně a bylo to fantastické. Já jsem jim ukázal všechny ty moje oblíbené místa. Teď to zní, jak bych byl v Barceloně pečený vařený, byl jsem tam jednou v životě, ale všechny měly oblíbené místa. Takže takový ty základní věci jsme samozřejmě navštívili. Co bylo takové velmi pikantní, bylo že poslední den jsme měli odlétat odpoledne, takže jsme vlastně měli čas, čekat až v jedenáct, velmi komfortní a říkali jsme si, jak si hezky přispíme, takže jsme šli na drink a dali jsme se dlouhej večer. Ráno někdy v 20 nás budí požární alarm. Přičemž to bylo snad poprvé, co jsem vstal jako úplně okamžitě, že to je fakt takový to filmový, jak se úplně vzpřímíš v té posteli a říkáš si, co se děje. Protože to fakt houkalo velmi hlasitě a teď se ale nic nedělo. Jako v tom hotelu byl úplný klid, nikdo neběhal po chodbách, žádný dusání prostě poschodek, žádný vyčalo.
SPEAKER_02Byli všichni už nic se nedělo a teď já přesně.
SPEAKER_01Moje první myšlenka všichni už jsou venku spoříme tady, prostě co se děje. Takže se na sebe koukáme a kamarádka mi říká, tak co budeme dělat? A já jsem říkal, no tak počítáme s tím, že hoří, tak předpokládám, že se jdeme evakuovat. Ale říkal jsem tak, já nejdřív kouknu na chodbu a kamarádka volala na to číslo toho hotelu, jako co se děje dolů na recepci. Já jsem našel na chodbě pána, který seděl na zemi, což byl velmi zajímavý výjev, tak jsem se ho ptal, co se děje a on říkal, že neví. A teď já jsem říkal, tak možná už je obámený tím kouřem to. Ale tam nebyl žádný kořde, to byl jenom nějaký unavený člověk. A naštěstí jsme zjistili, že se nic neděje, že se jim to tam odehrává každý čtyři dny, že tam mají nějakou chybu, že je všechno v pořádku. A my už jsme od té doby neusli, ale měli jsme poslední den díky tomu úplusně dlouhej a ještě jsme toho spoustu stěhali.
SPEAKER_02Ale to jsou vlastně takový ty strašně rychlé pochody v tvůj hlavě. Co máš dělat? A jestli fakt se to děje, nebo ne.
SPEAKER_01Tak jako hlavně tam máš to úzký schodišťko, že takový ten výtah, který se tak modlíš, že si dojede nebo ne. Takže na druhou stranu my jsme den předtím objevili terasu na střeše, takže to byla moje první myšlenka, kdyby to dole už bylo zablokované jdeme přes terasu a tam byla spousta střech, přes který bychom asi se někam třeba dostali. Ale jsem skrýt.
SPEAKER_02Není to úplně situace, do kterých se chceš dostat. Mně stačí jenom situace, když jsem teďka spálila toust v sobotu. To zní mnohem požádý alarm. Já nám taky začal houkat alarm, ale my ho nemáme nikam naštěstí. Nebo naštěstí, já nevím, jestli to naštěstí. Teď teď nevím vlastně, jakože nikdo hned nepřijede, ale já jsem nějakánka a ty vlastně, abys tam jako šel pod to, tak tam musíš trošku jako něčím machat, že abys ten kořekl dostal. Jenže já jsem nemohla jít s ním tam pod to, abych tam machala.
SPEAKER_01Mácha Damiánkem dále. To tedy to by bylo hrozný.
SPEAKER_02No, takže najednou tam kluci úplně vyjevený. A já ho zase můžu někam posadit, protože on je strašně rychleji, protože on by tam vlastně ty schody dolů, tak já jsem vlastně nevěla, co mám dělat.
SPEAKER_01A co se dát?
SPEAKER_02Otevřela si všechny dveře, aby to tak jako projelo těma všim tím. No, ale vlastně taky jsem si říkal, že jo, mě toho hrozně stresuje. Fakové alarmy. Fakt mě to strašně stresuje a vždycky ony se mi směje, protože s ním to nic nedělá.
SPEAKER_01Ale to zase nechá potřeba vůbec nevím, takový jako. Možná, když se to opravdu děje každý tři dny.
SPEAKER_02Tak to zase nám ne, ale v té Barceloně je vidění v tom hotelu, jo, viď, tak já jako kousty pálem docela často. Ale jenom mě to tak mělo. Ale u nás to taky kouká.
SPEAKER_01Zase přiváš jo jeho kýdlu. Pokud je třeba někde jinde v tom domě víš, že se něco hledáme.
SPEAKER_02Jo, tak přichází čas snídaně u Terésk.
SPEAKER_01Když jsem u těch věcí, které se úplně nepovedly, tak jsem po návratu z Barcelony dělal rezervaci do restaurace. Probíhal restaurant Fijk, což je nějaká akce. A proč to říkám, je, že ty máš jiný formulář než v té dané restaurace. Takže já jsem vyplňoval formulář v rámci této akce, že dělám rezervaci pro 8 lidí, včetně našich kamarádů, že půjdeme spolu do restaurace. A musím říct, že jsem to dělal v rámci multitaskingu spolu s dalšími čtyřma věcma najednou a do toho jsem se ještě psal s těmi kamarádama v té skupin. Odevzal jsem tu rezervaci, teď tam jedeme, máme asi 3 minuty zpoždění a kamarádi píšou. Jsme v restauraci, tady není žádná rezervace a já úplně, pro boha, co se zase stalo. Takže přijíždíme k restauraci. Zjišťujeme, že jedna rezervace na moje jméno tam byla ve čtvrtek tohle bylo úterý. Takže ani se to neblížilo nějaký nápadní a že měli jako prostředo, a že nikdo nepřišel, tak to se zbalili a bylo jako hotovo. Takže jsem říkal: to je super. A teď teda jsme se snažili dohledat tu rezervaci. Já jsem neměl žádný e-mail, do kterého by mi ta rezervace přišla. Takže tedy, já jsem za prvé zaškrtil špatné datum a za druhé jsem vyplnil špatně e-mail. Já jsem tam napsal neexistující e-mailovou adresu, takže já jsem neměl ani potvrzení. Jediný, co jsem měl, bylo, že odešla platba, protože se to platí dopředu. Díky Bohu, to bylo někdy o půl devátý. Byl někdo z té akce a říkali, tak je zkuste poprosit, ale je to čistě na té restauraci. A já jim teda dávám šado tady v Lince, Dímspot tady na Smíchově. Zželelo se jich nám, nám jich jim se zželelo, pane Bože, došel jsem tam. A nakonec nás teda vzali, ale to jsem tedy zase fantasticky vykoumal, jak udělat rezervaci.
SPEAKER_02Mě to vůbec nepřekvapuje. Ne u tebe, to překvapuje u tebe.
SPEAKER_01U mě to nepřekvapuje.
SPEAKER_02Já bych dělala velmi podobný tak a myslím si, že se mi to několikrát stalo dost podobné. Ale přijde ti to, že je to tím, že děláš hodně věcí na jedno, že se snažíš dělat ten multitázkén.
SPEAKER_01A to byl ještě ke všemu den, kdy já jsem vydával nějaký video o zabezpečení účtů, kde se mě hekoval někdo do mýho účtu, jako heker etický, bylo to celý scincenovaný, ale na základě toho jsem si říkal, tak jo, tak vylepším zabezpečení svých účtů. A on třeba šest různých e-mailových schránek, takže já jsem prostě smíchal jako příponu to za tím zavináčem s úplně jinou a úplně vyplnil neexistující e-mailovku.
SPEAKER_02Ale bylo to safe? Nic mi nepřišlo.
SPEAKER_01Jako opravdu nic mi nepřišlo. Nic mi nepřišlo. Víc v variantů už jsem by brat nemohl.
SPEAKER_02To je hezký, vidíš to. No, počkej, tak jste si to užili, bylo to dobrý stálo to za to.
SPEAKER_01Pak jsme si to užili, bylo to dobré, je to v podstatě více chodový jmenu, máš tam k tomu i nějaký drink. Potom jsme pokračovali na víno, na náplavku a bylo to super. Měli jsme hrozně hezký večer s kamarádama. Dobře to dopadlo nakonec. Dobře to dopadlo.
SPEAKER_02Ale ten pocit vždycky. A ještě když jsou tam zakomponovaný další lidi, který tam na tébe čeká.
SPEAKER_01Ale míra, ten je na to absolutně zvyklý. Tohle mě se děje každý tři týdny, takže tam to není žádná novinka. Toto je trochu horší.
SPEAKER_02Jak tady s tousta má vidíš? Si to si zvykne, ten partner.
SPEAKER_01No, tak nic jinomu nesbívá. Já vždy říkám, budu na tom pracovat, a jako děje se to třeba jedenkrát méně často, než se to dělo v minulosti, ale tak furt se to občas stane.
SPEAKER_02Vidíš, já bych šla do nějaký dobré restaurace, šla bych někam. Šla bych někam.
SPEAKER_01Když jste byli na pose v dobrý restaurace?
SPEAKER_02Zemýšlím, no to je otázka na tělokově. Ale jo, tak ve Španělko. Jo, byli jsme. Ano, byli jsme, to byla krásná restaurace. To je taková vikante, je to Voltereta se to jmenuje. Voltereta Allikante. Je to taková restaurace, kde máš hodně instagramová. A maj tam takový zvláštní přístup, protože já jsem se tam snažila udělat rezervaci fakt několikrát a nikdy se mi to nepodařilo. A vlastně nevím, když jsme tam pak přišli, tak mi přišlo, že půlka těch stolů byla vlastně jako prázdná v té restauraci. A přijde mi to, že oni udělají takovej jako trošku hyběho. Aby to vypadalo. Aby to asi vypadalo. Protože vlastně veškeré reakce, které já jsem měla, ať už od lidí, kteří třeba se tam někdy chtěli podívat, tak říká, že se to vůbec nedaří se tam jako dostat. A je to nádherná, vypadá to tam, jak na safari, máš tam takový jako, máš tam různý zóny, máš tam piknikovou zónu, máš tam nádherný takový jep, jak pan mopeži. Prostě úplně kluci nadšený. Tam strávili veškerou celou večeři na tom jepu. Pak si tam našli nějakého kamaráda ještě, takže tam se děli tři na tom Jepu. A bylo to hrozně krásný a byl to takový úplně jako jiný svět. Ale teda viděl jsem, jak je to teda velmi instagramový, takže se tam přesně ty to taky děláš rád, víš, že pozoruješ ty lidi, takže tam přesně vidíš ty typy lidi, který fakt podle mě ten outfit hledali dlouho a věci ho tam vzali. A ty tam mě ty klobouky a ty ty hoky se tam tak jako fotily u toho stolu. A vlastně víc, než tam ty lidi jedli, mi přišlo, že se fotily. Ano to pavilo pozorovat. Já jsem se tam taky vyfotila samozřejmě.
SPEAKER_01Samozřejmě.
SPEAKER_02Ale no, bylo to krásná restaurace, bylo to dobrý. Ale mě tam překvapil ten fakt toho, že se tam fakt jako nemůžeš dostat. Ale zároveň tam bylo jako tři čtvrtě stolů úplně prázdné.
SPEAKER_01Ale já mám. Že to zažívám někdy i v pražských restauracích. Že tam prostě přijdeš a speciálně, a já budu jmenovat, já budu jmenovat Pizanova, je na tohle expert. Tam přijdeš, je tam prostě 20 volných stůlu a oni ti řeknou, že mají plno. Že jim líto, že tě nemají kam posadit.
SPEAKER_02Myslíš, že tam drží ty rezervace pro ty lidi?
SPEAKER_01Já jsem na to nikdy nepřišel. A nejdy tam i jako třeba volám. A teď už tam vlastně ani nevolám, už se tam i nesnažím chodit, ale párkrát jsem tam i volal a oni jako tak to vůbec jako bez šance. A ani to není takový, že nechce přijít. Zej a prostě ne vůbec jako nezájem. Takže v některých restauracích v Praze mě přijde, že je to podobný, ale v některých mají zájem tě usadit a obsloužit a v jiných tě fakt pošlou někam a jim to trošku jako jedno.
SPEAKER_02Máš pravdu, ale že do pisanu, my jsme se taky jako Xkrát nedostali. A já jsem ještě ten typ. Nevím, jestli to máš, ale já jsem ten typ, že jak když někam jdu do restaurace, tak já potřebuji mít fakt dobrý stůl. A vlastně, když mám jako blbý stol, protože dost často je tam hodně blbých stůl, že još ho buď, nevím, u dveří, takže na tebe fouká, nebo máš ho někde úplně v rohu nebo půlkou těla sedíš na toaletách v podstatě nebo něco takového. A vlastně jsem podle mě, jako já na moc věcí háková nejsem, ale když už vlastně jdu do té restaurace, tak já prostě potřebuji mít fakt dobrý stůl. A Jonia na to úplně chudá, když se se nejde, protože já se vždycky ptám, že.
SPEAKER_01A čím to definušně to jako výhled nebo místo v té restaurace všechno všechno dohromady.
SPEAKER_02Nevím, tak pocitově prostě víš, že některé stůly jsou fakt dobrý a některý ne. A samozřejmě to se mi stalo i tady v té volteretě, v tom aliantě, protože tam máš tu nádhernou piknikovou zónu. Ty si tam můžeš vybrat v té rezervaci, do které zóny, ale my jsme tam nikdy nebyli, že jo? Takže já nevím, co je tady zóna, tady ta jedna, dva, tři.
SPEAKER_01To je podle počtu followů.
SPEAKER_02Když to ví, to víš. Takže nás usadili na úplně nejhorší stůlu podle mě, který tam měly. Tam byly pak takový jako, máš takový nádherný otevřený atrium, kde to vypadá fakt skvěle, to všichni natáčeli hodně. A pak máš takový stův, takový v takovém podloubí hnědím, kde je tma a kde jsi tam tak jako sklíčený. A ale mě to nevadilo, ale nebo vadilo, ale já jsem ráda, že jsme v té restaurace.
SPEAKER_00Mně to úplně jedno. Mě to velmi nevadí.
SPEAKER_02Světli, že proto jsme pak seděli u toho auta na to přípu všichni.
SPEAKER_01Lepší stůl. Já to je nějaký stůl, který dávají lidem, kteří prostě nemají třeba smartfone. Víš, co tam přijdeš, vytáhneš tlačítko i telefonovino, tak ty půjdou dopodloubí to je jasně.
SPEAKER_02No, jenom vlastně celou dobu tam pak sedíš a já jako trpím tím, že sedím u tohoš. Takže když už je to tak jako vzácný, že už někam takhle jako jdeme. No, máš to takhle takhle, nebo to by to nevadí.
SPEAKER_01Já čověčem možná tolik neřeším stůl. Tam jsem schopný nějak jako to zvládnout, protože většinou teda musí být ta restaurace fakt špatně koncipovaná, aby ten stůl byl k ničemu. To se někdy stává, že ty stoly jsou strašně blízko u sebe, takže máš jako sice malý stůl pro dva, ale prostě 13 cm od tebe je prostě hlasitý pan, nabízející pojištění někomu nebo něco takového prostě. Takže to může být problém, ale jinak někde spíš o ten servis. A obecně o to, jestli máš pocit, že ti v té restauraci jako rádi vidějí, že ti rádi obsloužej, anebo že tam vlastně spíš prostě otravuješ a máš špatný den a vlastně se jim tam nechce moc pracovat a tak. A málo kdy se stane, že se potká úplně všechno. Je to velmi základný zážitek, že máš jak dobrý servis, tak výborný jídlo, tak i hezkou atmosféru a je to vlastně full package. Takže když se to stane, tak já se snažím být takovej, že jim to jako řeknu, že jsem si to fakt užil, protože mě přijde, že jednu z těch věcí trefíš třeba, že máš třeba dobré jídlo, ale servis nic moc a stůl úplná hruze. Jakože vlastně málo kdy se to potká takhle všechno hezky.
SPEAKER_02A obětoval by si, co bys těch tří věcí obětoval? Proto já bych obytovala klidně. Hele ke mně se tam lidi můžou chovat klidně vulgárně, ale já potřebuji dobrý stůl.
SPEAKER_00Takže to jde za mnou. Ale ty se ti budeš mít výlet s oknem, dám ti super jídlo, ale koukej dá pořádný výšku.
SPEAKER_01Jako já ti řeknu určitě jídlo bez kompromisů, jako vlastně představa, že mám perfektní stůl fantastický servis, ale někdo mi pllivne do jídla. Tam si to neužiju tolej.
SPEAKER_02Takže když to řekneš tak.
SPEAKER_01Ne, tak to jsem dobře. Do nás to do extrému, to bych moří, že tě obsluha prostě nakopne do zadku, když se s tebou loučí.
SPEAKER_04Ne, může si ten stůl, ale určitě ten stůl.
SPEAKER_01Rozumím. Každý máme jiné priority. Pro mě asi hlavně to jídlo. Pak je asi ta atmosféra, ale to tak souvisí s tím. Pak asi teda servis a pak atmosféra. Já to mám ty priority mám úplně vlastně jinak, než tak.
SPEAKER_02Tak já mám taky to jídlo, že jo, ale musí být to dobře.
SPEAKER_01Musím to zopakoval hodně krát. Trošku jsme se zacyklili, ale každopádně teď tušíte, že pokud prosím vás, někdy uvidíte moje jméno a pracujete v restauraci s nějakou rezervací, je zhruba tak jako 60% pravděpodobnost, že přijdu v úplně datum s úplněným počtem lidí, Kojencem a já nevím, čekám. My to máme teďka my si přáteli máme. Když už to není konec dávno, slovil druhé nározený už to není konec. Ale dobře, tak býval to Konec. Abych to nějak tak jako trošku, když jsme u toho jídla a vaření a pečení tady, já jsem byl součástí pče celá země, z velikonočního speciálu, kdy jsem pekl v televizi.
SPEAKER_02A to už bylo.
SPEAKER_01A to už bylo. Byl to velikonoční speciál, to je měsíc. Je pravda, že na sociálních sítích to nikde moc nebylo, byl to takový čistě televizní jako projekt.
SPEAKER_02Co si pek? Ty jspekl bábovku nějakou.
SPEAKER_01Já jsem to jsme pekli s Danielou brzo bohatou, která tam byla se mnou, tak jsme k tomu udělali takový video. Ale přímo v tom pořadu jsme pekli velikonoční věc, co jsem nikdy v životě nepek.
SPEAKER_02A to byla tvoje premiéra tam?
SPEAKER_01To byla moje premiéra. Pak jsme ještě dělali, prosím tě, takový jako želatinový bábovičky, kdy tam dáváš prostě různý, jako vrstvy želatiny, barevný. To bylo hrozný. A potom to budu když tak popisovat, a potom jsme dělali ještě kapkej. Ty byly dobrý? Ale kapkejky byly asi nejvíc easy. Potom byl ten věnec, na ten jsme měli spoustu času. A to nás podle mě tak namlcalo, protože potom přišla výzva toho, kdy ty nevíš, co budeš dělat. Máš to přikrytý nějakým hadrem, ty to odkřeješ a tam je teprve ten postup, co tě jako čeká. A tam šlo o to, že jsme dělali v podstatě v takových vrstvách želatinový bábovičky, ale teď jovo, že ty musíš nejdřív udělat to žele barevný přijde tam do toho tu barvu. Teď to jako nalejt a nechá to trochu stuhnout, ale ne příliš, protože pak se ti to rozjede a nedrží ty vrstvy na sobě. Ale ani ne málo, protože to proteče do sebe ty barvy. Úplně jako hrozná výzva to byla, kdy ty výsledky byly tak příšerní. Že nám se tam všichni smáli, ale ty moderátoři ten prostě kopta tam se zalíkal, prostě zajíkal se tam smíchy a teď mi úplně. Takže Daniela tam přinesla tu formu. Ta to ani nevyklopila z toho. Teďka Děňat se vyklopila, ale rozjelo se to všemi směry. Pak tam byl pokáč, který všechny ty věci měl úplně jak prostě profesionální cukrář, jakože to bylo výborné. A do toho jsem tam byl já, který jsem měl třeba tuhle bábovičku jako perfektně na sobě, ale jakmile jsem o to opřela, jako možná i foukla, třeba, nebo jako víc vydechla, tak ona se rozjela, protože nedržela na sobě. Ale byl to vůbecný zážitek. Tak to musím být.
SPEAKER_02Takže wau, mě to připomíná zpátl, jak Reče dělala ten svůj vánoční, jak se jí tam slepily ty stránky, takže udělala na půl slabky a na půl slaný recept.
SPEAKER_01Já už teď znám.
SPEAKER_02Ano, víš, já právě vím, že reference s přátel.
SPEAKER_01Joe jim mu to chutnalo a všichni ostatní se snažili tvářit že jim to chutná.
SPEAKER_02Je to tak, víť? No to je jak něco, já vždycky dělám na naše týmové míty raní a šlecháme máslo. Vyšlehané máslo. To už holky zná a máme to rádi, takže my máme vždycky chleba z artiku a máme tomu vyšlehané máslo a vždycky si dáme jako snídani, při tom raněm dlouhém mítingu. No a mně se rozbil můj robot. Ráno mi prostě kle. A takhle se tam ta celá šprušle, jak si tomu říká, to, co to tam šlo.
SPEAKER_01Já se změnu, ale netručím absolutně šprušle skvěle.
SPEAKER_02Proč to nebude, šprušle něco nažebřiná podle mě. No to nebylo. No, tak víme, to je stříbrný to se celý rozletělo. Takže já jsem měla ambici, že to našlehám ručně to máslo. Násada možná. Násada, ano. Ručně. Počkej, počkej, ručně. Ano, já jsem dělaličko, ano.
SPEAKER_01Vy jste měli zkůzi a ty jsi tam bíchala. Ano. SVko zasedlo a teres prostě míchala tam v lavoru obrovský.
SPEAKER_02Ano, a holky předstí, že to bylo dobrý. No, nebylo to dobrý. Ale jenom chci k tomu říct takovej, co se teď děje v Norsku, co lidi dělají. Tak jak tam lidi hodně běhají. Tak teďka je tam velký trend a nespomenuji si na ten norský název. Ale oni si dají doba tušku smetanu a běžně 10 kiláků a až doběhnou, tak mají máslo. To jsem viděl. Viděl jste nějak?
SPEAKER_01Nějaká slečna česká dělá smrzinu. Během běžně.
SPEAKER_02Vidíš?
SPEAKER_01To mně přišlo konečně, produktivně využitej čas.
SPEAKER_02No jsi začal zase běhat, tak buď můžeš udělat máslo.
SPEAKER_01Tak příště, ale běžíš na tady z chůze jako s batoviska a našleháš to prostě.
SPEAKER_02Ne, ne, on je poběží, joběží a já jdu autem zaparku tam, kde nemám.
SPEAKER_01Si jen popěš, jak si děláš lehané máslo. Je to jenom o tom, že našleháš máslo nebo přidáš do toho ještě nějakou smetu.
SPEAKER_02Ne, ne, ne, je to vlastně strašně jednoduché. My máme nádhernou knížku z Ateliér September, to je ta velká vyhlášená úžasná kavárna v Kodani. A já jsem si tu knihu chtěla koupit právě kvůli tomu recept na to šlehaný máslo. Takže pozor, recept na šlehaný máslo z Ateliér september je, že máš máslo. Ano. Dáš tam dvěžice mlíka a posypeš to maldonskou soli. Tak pozor, to je ten vauře.
SPEAKER_01Někteří lidé by nahlédli v knihkupectví na tuto stránku, ale tady podpořila strádající malý biznis. Prestižní fajningové restaurace ale to je hodně.
SPEAKER_02Ne, takže to vlastně strašně nutné. Jsou tam takový triky, jak to udělat, jakože to musíš lehat a musíš to mít zvněklý to máslo a musíš tam na dobrý poměr tý, ale vlastně je to strašně easy. Je to jenom o tom, že máš robota a šleháš, to je to vlastně velký wow.
SPEAKER_01A jako přesně poměr jako úsilí a potom ten wow, efekt je absolutně fenomenální.
SPEAKER_02Někdo nepočít, teď možná někdo tam dává ještě podmáslí, ale já jsem vyzkoušela podmáslí, který využiješ ty dvě lžíce a pak už ti to tam schní v lednici, protože na nic nepoužiješ podmáslí. Takže to dělám s mlíkem a je to úplně skvělé stejně dobrý. Skvělý. Takže recept tady je našle hané máso. Oni to moc lidí nechtějí říkat, protože všichni mají pocit, že se to je to nějaký hogofogo. A vlastně když to s tím lidem řekneš aha.
SPEAKER_01No tak to je naopak super recept, protože já často začínám tím, že si chci zkusit nějaký recept a na začátku ty lidi říkají, pojďte si se mnou udělat tady jednoduchý recept a teď tady jdeš do toho. A v polovině až zjistí, že tam je nějaký prostě exkluzivní, nesehnatelná prostě ingredience, bez který to vůbec nejde. A pak tam ještě dropnou a necháte tři hodiny odležet. A teď já říkám, že co je za jednoduchý recept, jako tři hodiny odleť. Doma tři hodiny já to chci uvařit a hned to chci sníst, nebo to umíchat nebo to upíst. Jaký tři hodiny uležet?
SPEAKER_02Ale to mě vždycky taky čárat přes rozpočet.
SPEAKER_01To není žádný disklaim na začátku, to bych jako velmi žádal.
SPEAKER_02Napiš kuchařkou, já si myslím, že už bys mohl s nimi zkušenost.
SPEAKER_01Kuchařko s disclaimem. Přesně tak. Jakohle, zážitek to byl fantastický. Naštěstí tam nešlo o to pečení, ale o pomoc dětem. Vybírali jsme penízky pro kuře, vyberalo se asi 15 milionů, což je fantastický. A samozřejmě to byl vtipnej zážitek, protože tam byl Gěň a byla tam Daniela, a potom jsme se tedy s Daniélou zkusili upíct z toho beránka. Dnes jsme mimo jiné ještě koukali na nejohavnější beránky ze sociálních sítí. To byl velký zážitek.
SPEAKER_04To je krásná.
SPEAKER_01Možná i na základě toho nám na konci přišlo, že se nám ten náš povet. Ale bylo to tím, že držel pohromadě, nebyl zdeformovaný a nepřelili jsme ho čokoládu, která ho dnes defuje. Ano, ta poleva je vždycky, to je ten highlight toho, ano, protože jako plačka byla velmi nízko. Takže to byl moc hezký zážitek kromě šlehání másla, máš nějaký takovýhle recept, který když chceš někoho ohromit, tak prostě vytáhneš.
SPEAKER_02Ne, jenom šlehá máslo.
SPEAKER_01Jenom šleháš máslo. Já totiž vím, že Jony v jedné epizodě Linky tady popisoval, že občas něco vaříš nebo pečeš, on se na to těší. A pak zjistíš, že je to ryba.
SPEAKER_02Ano, je to tak, je to tak. Mě občas tak jako, že my hne takovýto, a kluci by měl mít vyváženou stravu. Větko bych to potřeboval, dát dokupy, aby fakt jsme to vyváželi. No a pak mě to zase pustí, protože když máš jako ty děti, tak ty se o něco snažíš a ty fakt máš pocit, že jim to uvaříš a teď uděláš nějaký novej recept. Ale ta šance, že ty lidi to fakt nebudou jíst a ty lidi teď lidi, moji lidi. A většinou to začíná právě od Onyho, který se přemůže. Tak pak si řekneš, proč to vlastně děláš? Proč bys neudělal ten recept, který jako vždycky je ten. Že děti mají to radost a jo, je taky vlastně. Ne, já se snažím. Já se snažím teďka nově mám. Teďka nově objednávám takový ty recepty, které máš jako, že ti přijdou všechny ty ingredience. Ano, jak se to jmenuje, teď si nezpomenu. To nevadí, ale je to fakt za mě skvělý, protože ti přijdou prostě tři recepty, už tu máš ty krabice, máš tam ty ingredience a přesně uvaříš nový jídlo, který si nikdy předtím nedělal. A vlastně máš to všechno naměřené a jde to rychle. Máš tam přesně čas. Já jsem sám navolila, že chci rychlý recepty pro celou rodinu, takže 35 minut max. Nemáš tam nic, že to necháváš tři rodiny od ležet, což je úplně skvělý. A z toho jsem fakt nadšená. Takže za mě úplně skvělý. Myslím, že těch služeb je víc. A za mě dobrý, protože tohle všechno vždycky klukům chutnalo. To je skvěle. Tak já to neberu osobně. Tady nějaký box, to má skvěle vyvážený, navařený, skvěle připravené.
SPEAKER_01Je, že já se často rozhodnu pro nějaký zbytečně ambiciozní recept. A ono vlastně často to funguje tak, že čím je to jednodušší, tím je to lepší. A ty se přitom moc nenádřeš, je tam perfektní, jako poměr jako přesně úsilý a vau, efekt na závěr a je to super. Ale potom některé ty recepty jsou prostě strašně složitý. Teď se ti to ještě úplně nepovede. Jsi z toho akorát naštvaná a ještě to nikomu nechutná. To je strašný výsledek.
SPEAKER_02To můžeš říct, no tak já se na to vykašlu příště.
SPEAKER_01Tak tady tři hodiny ležíš ty, tři hodiny leží recept prostě a ty pak tři hodiny leží v depresi ještě na závěr. To je strašný samozřejmě.
SPEAKER_02Takže i tady ty krabice, co ti přivezou domů, co ti vždycky přezu třeba v nedělím, až to na tři dny a v tom týdnu my to teda zajíme vždycky jako podle mě šest dnů, že je toho hodně. Ale jenom chci říct, že se díky tomu naučíš fakt vařit, protože jsou tam recepty, které úplně bys neudělal. A vlastně pak už si příště můžeš udělat sám. No jasně, naučí věci. To je to dobrý. To je super.
SPEAKER_01Já ještě neopustím to vaření. Velký zážitek z nedávné doby byl i makroček Gastrofest, který jsem tam moderoval a ambasadoroval. Obzvlášť závěrečný byl to tzv. zlatý hřeb večera, to bylo i minule. A prosím tě spočívá v tom, že to je takzvaný Mystery Box Cooking. To znamená, že my tam prostě máme krabici, kterou opět otevřeme, a až na tom místě zjistíš, že tam máš nějaký ingredience, do toho dostaneš zadání, co musíš použít a to si losuješ. Takže nám tam vyšlo nějaký žlutý melon, kombinovaný s nějakou úplně strašně nesourodou prostě věcí. Ještě něco, a bylo to úplně jako, že si toho nemáš co vymyslet. A jediná věc, která mě zachránila, bylo, že jsem byl s Ivetou Fabešovou v týmu. A s Marké Hrubašov. Která je moderátorka zároveň velmi často vaří. Takže já jsem se tam trošku jako vězt. Nebudu lhát, že jsem si tam vezl. Ale měl jsem některé úkoly, které byly dozorované samotným Sdenkem Polorajem, který například za mnou šel, když jsem krájel a loupal melou. To bylo fantastické.
SPEAKER_02No, tak to bych teda chtěla.
SPEAKER_01Dlouho jsem se necítil tak, jakože jestli si někím prst, tak to bude v tuhle chvíli. Normálně se mě úplaly kolena. A Zdeněk velmi profesionálně za mnou přišel říkal, dám ti takový tip, jak to rozkrájet líp a já úplně wow, prostě zněk skvělý. Pak jsem tam krájel papriku a on říkal, tak na tohle se nemůžu koukat. A odešel k druhému týmu sledovat, jak se daří jim. Bylo to strašně samozřejmě vtipný, nejde tam žádnou super high stakes jako výzvu. My jsme schránili vlastně polovinutý výzvy mixer, který nejdřív jsme podezírali, že tam není. Potom, že ho má druhý tým a nechce nám ho dát, a pak se někoho nám tam zželelo a prostě se tam objevil tyčový mixer. Takže já jsem tam mixoval melon, bylo to super. A dopadlo to požívatelně vlastně, ten výsledek byl fajn.
SPEAKER_02Co jste teda uvařili s melonu a z nějakých dalších ingredience?
SPEAKER_01Ale připravili jsme si tam nějaký salátek bokem. Kam jsme právě dali tenhle tenxovaný melon, jako takový dip, s trochu chili, že to bylo takový jako ležcepikantní. A vedle toho jsme udělali. To bylo hostné. Jako vizuálně opravdu nevypadalo jako něco, do čeho by se chtěla vrhnout, ať jsme tam měli nějaký pěstoviny, které jsme zkombinovali s nějakým nakrájem. Já už ani nevím, co to bylo, ale vypadalo to opravdu velmi nehezky. A do toho vedlejší tým, Kristína Němčková s Pavlem Cejarem ještě někým tam připravili prostě jako exkluzivní nakrájený maso, prostě s nějakým takový stejky.
SPEAKER_02Tak pozor, ale jsi vedle Kristýny Němčkový, která bude mít jednou myšlín a o tom všichni jsme přesvědčený.
SPEAKER_01Tak řekněme, že jsme se hodně snažili. I veta s Markéto obě se velmi snažili já taky, ne úplně kreativně, ale spíš v tom to potom prodat. A to se mi musím říct povedlo, protože já jsem nastoupil jako Markeďák na závěr, který sice jako vidíš, že to před tebou vypadá ojzně a nepožadno. Ale já jsem to teda tak prodal, jakože to je zlásky dělaný, že vám to tady dělá cukrářka kombinovaná prostě s moderátorkou a vlníkem, jakože co víc si prostě přát. Tady se prostě združili kreativní vize a sešlo z toho tohle. A Zdeněk přišel s nápadem, že to budou ochutnávat děti, takže vytáhlo prostě děti tam jako z publika, říkal, děti nemají žádný filtr, ty nám to prostě řeknou. A dopadlo to 50 na 50. Prostě polovina dětí se shodla na tom, že naše je lepší, polovina dětí na tom, že jejich je lepší a byla to prostě plichta. Takže i ta naše šlichta obstála v tomhle tom těžké. Mám pocit, že druhý tým s tou byl smutnější než my, trošku, že to bylo nerozhodně.
SPEAKER_02Já ti nevím, no.
SPEAKER_01Ale byla to taková hezká tečka. Je to fajn v tom, že tam přijdeš, ochutnáš spoustu věcí, mají tam stánky lidi s ambientem, zároveň je tam prostě sekce aspirujících kuchařů, takže jsou tam byst celé republiky, které mají zajímavé koncepty. A je to vlastně celý zajímavý. Máš tam sekci baristů a pečení a street foodů a každý se. A to obrovské, je to v autuaréně, je to tak? Se to vlastně dostává do autu arény. Už tam první prstenc jsme ukousli, ale jinak je to autuuniverzum právě. Ale je to super. Je to fakt zážitek.
SPEAKER_02No tak jsi úplně proměnil tady v tom vaření. Je to nebezná poslouchám, je to poslední roky ne právě dobrá k dobrému. Mám velkou radost.
SPEAKER_01Musím říct, že to pro mě začalo jeden klíčový moment, a to bylo, když jsme za vámi jeli teda zgrillovat. A museli jsme si sestavit vlastní grill. A to byl ten moment, kdy já jsem si řekl: když to vlastně vidím, jako fakt od toho základu, že stvoříš tu věc, na který to děláš, potom zkombinuješ ty suroviny a pak si vychutnáš to jídlo. Tam jsem poprvé poznal.
SPEAKER_02Ano já jsem ráda, že to v tobě zanechalo takovej zář. Ano, ano. A my častokrát si říkáme, co potřebujeme zase nového postavit, že bychom vás pozvali teda.
SPEAKER_01My se trošku bojíme přijá.
SPEAKER_02Já právě to cítím z toho.
SPEAKER_01Protože tam hrozí, že bude muset něco sestavovat, ale jak říkám, byl to zase. Nás už je všechno postavené.
SPEAKER_02Ani na ten golfový simulátor jsme vás tenkrát nepozvali, když se sestavoval. Ale Marek přijel. Marek přijel. Vlastně vidíš. To je šte.
SPEAKER_01No tady spojme, už se oprost o těch kulinářských záležitostí. Když se ohledneš za posledními pěti týdny, co je takový tvůj další highlight.
SPEAKER_02Náš highlight. Kově přemýšlím, co je můj highlight. Já mám celý tady mých pět týdnů je highlightový. Já jsem když ti popisuju můj život, tak je pořád dost podobný ve smiku trošku. Je to daný tím, že představ si, že Damiánkovi bude rok za pár dnů. Neskutečný. A já jsem zrovna nedávno říkala Jonimu, že pořád čekám na tu mateřskou dovolenou, na tu rodičovskou, kdy budu mít ty volné dny, když si to užiju. A zároveň si říkám, jo, děti mu bude vlastně rok. A když to tak jako vlastně, když se tak jako dívám zpátky, tak si říkám, že vlastně to bylo neskutečně rychlé, ale na druhou stranu jsme toho strašně moc zažili. A Damí se fakt součástí úplně všeho, že jak je pořád na nás, a pořád je na nás. Já pořád čekám na ten moment, kdy už usne a začne usínat v tom kočárku, to se pořád neděje. A furt to tak odsouvám, když se narodil, tak říkám. Tak do tří měsíců, do půl roku, do devíti měsíců, do roka. Já nevím, co budu říkat za rok.
SPEAKER_01Do devíti letů už by se mohl přestat takhle chodí do školy.
SPEAKER_02Jako highlightů je tam hodně, ale zároveň je to takové jako boj o přežití trochu a baláncování toho, že já dělám skvělý nádherné obrovské věci, ale do toho pak sedím na té zahradě s těma klukama a nedělám vlastně vůbec nic. A potřebuju to vždycky takhle vybalancovat, protože jinak si myslím, že to není dlouhodobě udržitelné. Ale highlightů je tam spousta, že jsme s klukama a jdeme hrát minigolf, kde poprvé, třeba to byl velký podle mě jako životní zlom pro Jonyho. Poprvé Výporazil Jonyho v minigolfu. Vlastně porazit Jonyho v jakýmkoliv sportu je strašně těžký to najde. Nebo v jakýkoliv deskový hře, to fakt nejde. A viděl si to na tom. A není to o tom, že by Jony se nesnažil. On fakt hrál jako nejlepší, co by. Není to takový to, jo, tak mi to ujíčlo vůbec ne. A Bilí ho fakt porazil o 8 bodů. Takže si myslím, že to nebylo jakože vojen. Takže myslím si, že tam se to začíná lámat a je to skvělý, protože Joně mu se to málo když stane, že ho někdo porazí. A fakt teda Bílí hrál svůj životní hru. A super je, protože tam máš osmnáct jamek, to není jako, že tam jdeš a máš to takový srand na minigolf, kde máš pět jamek, tam se fakt musíš soustředit. A bylo skvělý, že fakt udržel ten fokus a fakt jako hrál dobře. Ta druhá věc, což mi bylo hrozně líto, bylo, že Mateo zahrál taky tedy svůj životní hru. A hrozně plakal, protože byl třetí. Ale teda porazil na těch druhých devíti jamkách Jonýho, což jako je mu je pět. Takže tam si myslím, že ta vyruí, ale vlastně strašně plakal. Nepřipomíná ti to teď, jak poprvé udělal někdo ten rekord, že zaběhnul maraton pod hodinu. Je to tak? Říkám to správně? Nebo pod dvě hodiny. Po dvě hodiny. No ale byly to dva lidi, který to zaběhli, ale o tom druhém už nikdo nikdy neuslyší, že jo? Tak tohle trošku mi toho připomnělo. Tu naší situace s minikoufem.
SPEAKER_01Jinako jiný podobné. Já tomu úplně rozumím, a vy jste soutěživá rodina, ne? My jsme strašně soutěživá. Takže jak to řešíte s těma dětma? Protože umět prohrávat je docela důležitý skill do života. Jak je to učíte?
SPEAKER_02No učíme. Tam hází. Cože? Ne, to není to není tak. My se dokážeme ovládnout, ale jak je to učíme. My se tu ješím to pořád, dáváš jim nějaký příklad, že ale jsme hrozně soutěživá rodina. Nejvíc jsme soutěživá rodina já a Jony, že jo my sebou.
SPEAKER_00Takže jaké genita z toho větší.
SPEAKER_02Počkej. Jo, vy počkej, teď jsme to bylo předevčírem. Prostě. Kluci vždycky, když jdou spát, tak vím si nějakou šílenou koninu, jo, takže přederem my máme takovou jako to bude zně fakt době. Bidet vedle záchoda, ve kterém si kluci furt měl ruce, že jo a tak nepoužíváme to jako bydet. Uvedla bych to na pravou míru na co byd je jako způsobené. A Výlý tam napustil strašně sudovou vodu a říkal, že se tam snaží udržet hrozně dlouho jako ruku v té sudení vodě. No tak si dokážeš představit, co se jako stalo, jo? Samozřejmě nastoupili oni, že ne, že on to tam jako udrží, když jsem přišla já, protože bylo skoro tři čtvrtě na 10. A my jsme tam soutěžili o tom, kdo tam nejdýl udrží ruku v sudený vodě v tom Bidu.
SPEAKER_01Ale to je náhodou úplně jako harmonický výjev soutěžové rodinyprosíme tři čtvrtě na 10. Soutěžíte o to, kdo udrží ruku v ledové vodě v bydetu. Krásně.
SPEAKER_02Možná bych ještě jednou zmínila, že předtím se odehrávala další soutěž. A to bylo o tom, že bydl se někde do četřije a vůbec jsme to nepochopili. Guinnessový rekord v tom, že někdo stihne se vysprchovat nejrychlež za 17 vteřin. Což je nesmysl úplný.
SPEAKER_01Ale to přijde, že tak jako už třeba polovina těch všech rekordů Guinnessových je úplný nesmysl. No ale tak. Já chceš změřit, že se někdo osprchuje.
SPEAKER_02My jsme pak přišli na to, že možná to tím, protože Jon říká, představ si, že tady povoláme tu Guinnessovu, teď tam přijde těch pět lidí, který to bude. A přišli jsme na to, že je to možná tím, že to nikdo úplně nechce dělat jako nahej před tou ginnasovou komisí. Tak to bylo jako jediné vysvětlení, proč tam ten Gimasový rekord je 17. Tak by to vysprchoval za 6, že jo?
SPEAKER_01Ale jako čím definuješ vysokáček naučíš se moucela.
SPEAKER_02Že musí si umej vlasy a musíš se umejt jako i nějakým showergelem.
SPEAKER_01A teď jako jak posoudit, že jsi ho dostatečně smila, nebo že jenechal prostě zákona. Takže pak přijde ten instruktor a přivoní k tobě, nebo jako ti prohrábne vlasy prostě rukou a když mu zůstane blinka na ruce, tak řekne a pozor, neuznáme tento.
SPEAKER_02Nevím. Každopádně ano, tak tím začal náš večer, protože moje děti jsou, naše děti jsou přetažené ráno, jezdě je do školy úplně unavený usíná.
SPEAKER_01Omluvenka za pozdní příjezd překonat buznů rekord odprchování.
SPEAKER_02Srkáme ruku do jede.
SPEAKER_01Skvělý.
SPEAKER_02Ano, my jsme velmi soutěživá rodina, ale snažíme se to držet a těm dětem vysvětlovat, že to není vždycky důležitý výra.
SPEAKER_01To máme se nám to moc nejde. Ale to je úplně stejný zážitek z posledních týdnů, protože přijela naše rodina můj bracha s Neteří Sovcem a jeho ženou, a šli jsme hrát minigolf. A bylo to skvělý, protože se to stalo přesně takhle. My jsme dětem na začátku vysvětlili, že hele jako ano, soutěžíme, ale velmi rychle pochopili, že my jsme v tom úplně všichni nepoužitelní. Mě to nešlo mimo Bráchovi to šlo snad ještě hůř, což te děti uklidnilo, že nebudou poslední. A celou dobu neuvěřitelně soustředěně, ale tak hezky občas se trochu dobírali, ale vždycky věděli, kde přestat. A bylo to fakt skvělý. Prostě dvě a půl hodiny trvalo nám to strašně dlouho, protože nám to moc nešlo, ale perfektně jsme si zahráli a bylo to fakt jako super. Doporučuju takhle na jaře, je to úplně skvělá aktivita. Je to věc.
SPEAKER_02A já jenom ještě pamatuješ, jak jsme o minigolfu tady mluvili jednou a přišla nám zpětná vazba, že to říkáme úplně době, že to, co hráme my ve Španělsku, není minigolf, ale adventure golf. Vzpomínáš si na to? Tam je velký rozdíl. Myslím si, že nám to tenkrát psala, myslím si, že to byla možná mistrně České republiky. Buď v Adventure Golfu, nebo v minigolfu. Tak jenom bych si chtěla tady omluvit, pokud ta naše retorika a pokud to říkáme špatně.
SPEAKER_01Řekněme, je to takový tam, kde máš ty překážky a občas jsem vulkán, kde je na něm je.
SPEAKER_02Ano, ty to říkáš správně, to je minigolf. A my hned podle mě adventure golf, ten je ten jak trošku větší, a máš tam jako větší vzdálenosti, ale taky tam projíždíme třeba nějakým takovým dřevěným hadem. Ale podle mě náš má větší vzdálenosti a podporuješ tam trošku.
SPEAKER_01Možná, že minigolf se odehrává jenom na té vyznačené tam prostě záležitosti. Těžko říct, drahá mistrně České republiky světa. Pokud nás posloucháte, budeme rádi za opravu v příští epizodě to uvedeme na pravou míru i ať to máme korekně. Když jsme u toho pohybu, tady já mám velkou novinku, protože jsem začal chodit do posilovny do džimů.
SPEAKER_02Tak to jsem ještě neslyšel.
SPEAKER_01To já jsem tak ještě neslyšel. Sám jsem z toho překvapený.
SPEAKER_02Nabíráš svaly.
SPEAKER_01Nabírám svaly, nabírám sílu a zároveň nějakou i pevnost v tom těle, protože přeci jenom šadnu. Jako kopretinka s otchářícím jarem, šadnu. Ne, tak samozřejmě hodně se daví zaměstnáním, to znamená, že cítíš trapez a cítíš prostě bedra a ty věci, které jsi dřív úplně nemcela řešit, tak najednou třeba řešíš. Takže já si říkal, kdyby byl ideální moment než teď. Zároveň ona ta síla se hodí i do těch jiných sportů, protože tolik nezatěžuješ přiběhání třeba klouby, při bečolejbalu, který chodíme hrát, vyskočíš veš, dáš větší razanci tomu úderu, máš větší mrštnost, takže ono se to hodí i do jiných sportů. A je to super v tom, že já jsem to měl vždycky spojený s tím Fitkem, kde 80 lidí, polovina z nich na tebe kouká. Prostě teďka se ti smějou, protože ti to nejde. Všechny ty stereotypy chodíme do soukromího Fitka, což skvělý malýho privátního fitka, máme osobního trenera a chodíme s mým spolu. Takže ono je to zároveň taková jako společná aktivita a je to fakt super. Korty Eorfinky potom, jako když docvičíš, to za to teda mega stojí.
SPEAKER_02To je krát. No já si to úplně představu, soukromý Fitko, to bude hezké, ne nějaký jakože.
SPEAKER_01Je to hezké.
SPEAKER_02Takový vyňůňaný, jak ze Zara Home, která spustila kolekci dřevěných takový. No viděl jsem kolekci? Zara. Děl jsem to domácí tělocvičný posilovny.
SPEAKER_01Pěkný. A myslím, že ten trend teďka hodně frčí. Třeba jsem právě slyšel, že i v Pardubicích teďka otevřelo hodně ten soukromých fitek, že to máš fakt jako malý prostor, který si pronajmeš. A za mě je to jako příjemnější zážitek, než být v tom velkém fitku. Takže já si to hrozně užívám a je to zároveň jako skvělý, že máš i ten dobrý pocit z toho, že něco děláš. Zároveň vidíš ten progres. A ono, když začneš a nikdy předtím si necvičela, tak samozřejmě vidíš i ten tělesný progres docela rychle. Takže já si to vidím najednou zkáčuje to tričko na to. Měl jsem si vzítko, abych tě ohromil teďka svým bicepsem a tricepsem a kvadricepsem a všemi další bicepsy. Ne, tak zatím to není žádná jako, že by to bylo jako extrémně znát, ale minimálně ten pocit v tom těle.
SPEAKER_02A nesvělý je skvělý.
SPEAKER_01Já to ani nedělám proto, že bych chtěl nějak moc nabrat. Mně to nepřijde zas třeba úplně jako super atraktivní, takže já úplně těhle směrem, že chci bych hora svalů, ale chci se prostě cítit líp a chci rozložit potom třeba při těch jiných sportech tu zátěž v tom těle navíc svalů, který jsem třeba úplně dělali.
SPEAKER_02Ale jako téma síla a nabrání svalů nepřijde ti, že je to hodně teďka všude. Všude vlastně je to vidět. A hodně i mých přátel z bubliny, ve kterých bych třeba, že by tyhle zrovna lidi chtěli někde začít jako posilovat. Tak si neskutečně pochváli i program Železný koule. Já mám pocit, že já nevidím nic jiného na Instagramu než lidi, který jsou v programu projektu Železná koule. A pak tam fotějí ty své břišáky a já opravdu wow! Ano zrovna včera jsme měli event u nás na Smíchově a potkal jsem se tam ze Zuskou z Tistov Prák, která teďka mimo jiné oslala 44. narozeniny a dávala tam svoji fotku žřiščáku, ale famózní.
SPEAKER_01Tak zrovna u Tasov Prák, buchtičky se šodou vystřídali úplně jiné buchtičky.
SPEAKER_02Bužtičky, ale teda jako klobou dolů, protože Zůza vypadá úplně fenomenálně. A dávala tam i nějaký video, jak dělá s chyby. A říkám, plano, super. Takže jsem nadšená a jenom se těším, až já na to budu mít tu kapacitu. Ale pozor, já jsem začala, trošku jsem se taky do sebe opřela. A ve Španělsku, když jsme měli ten prostor, protože změníš prostředí najednou nemusíš být na schůzká svého vyšle máslo. Šlehát máslo. Ano, takže jsem začala běhat, k čem už mě teda inspiroval Jony. A zase ano, pramení to o toho, že Jony s Larsem si dali na nový rok, sásku. A neříkala jsem to tady náhodou, nevyprávila jsem tomu.
SPEAKER_01Larse si zmiňovala při představě.
SPEAKER_02Ano, Lár se zopila několikrát, ale oni se vzadili, že Lars hrozně cvičí běhá, on běhá takový ty ultramaratony a dělá ty ironiny, opravdu jakože podle mě neš člověka, který by běhal víc než Lars. Takže oni se vzadili o to, že vlastně když Jony uběhne jeden kilometr, tak to bude ale násobit pěti. Aby se vyrovnal Larsovým šíleným, jako běžeckým tady těm. Takže a za rok si spočítaj, kdo vyhraje. Takže Jony všechno násobí pěti a Lárs běhá ty šílení své tratě.
SPEAKER_01Takže Jony má pětinásobní handicap.
SPEAKER_02Ano, je to tak, krásně se vysvětlí úplně jednoduše. A je to o tom, kdo zase půjdo šíleně studeného bazénu na tři minuty. V lednu. Takže Jony se hecnu začal běhat. No, už to vyhrává úplně na plníčáře. Lars nemá vůbec šanci.
SPEAKER_01Já doufám, že Lars se neklepne pepka nikdy v půlce roku, že se tam bude snažit vyrovnávat jobě tam skoro. Doufám, že ne.
SPEAKER_02Ale teď v neděli spolu běžej maraton štafetu. Každý půl maraton, takže jsou oba v jednom týmu. A Jony to vzal velmi zodpovědně, protože to Larsovi nechce zkazit. Ano, takže co, jdeme fati, jsme na ně zvědavý, takže Lars zejdra přiletí. Doufám, že uklíš.
SPEAKER_00To by mu bylo podobný.
SPEAKER_02A do toho ještě zaběhnou v neděli budou tady na startu. Doufám, že zase nebude vyhlášený traumaplán, protože hlá si 28 stupňů. Hlá se, že bude velký vedro. A ono občas lidi. A neslyšel jste někdy, že to je taková ta hláška, jakože půl maraton uběhneš z gauče. Tak přesně všechny ty lidi, který to běží z toho gauče, tak.
SPEAKER_01Já bych normálně uvěznil člověka, který vysílá tyhle zprávy. Protože samozřejmě někdo, kdo je třeba fyzicky zdatný nebo se hodně hejbe a má častý pohyb, to dá, ale někdo, kdo v životě neběžel víc než 3 kilometry a pak z gauče běhat ve 28 stupních prostě tohle, tak to nemusí dobře napadnout. To je pravda. Tak to jsem rád, že to jo nebere poctivě, dej mu baťůžek a můžeš na příští SVD, nebo je saltit výbor co by mohlo být?
SPEAKER_02Jízda nebo.
SPEAKER_01Saltit výbor. Výborně.
SPEAKER_02Jde nám to kově.
SPEAKER_01Jednotný jednota. Saltit výbor, jednota, to je. Zamakám na tom ještě. Jezinek možná to by taky. Saltit výbor, jezinek, ale jezinka není úplně pozitivní. Neřekla bych, že jo?
SPEAKER_02Ne, Jezinka je to je ta, to není dobrý částe. Jezinky nejsme myšlika.
SPEAKER_01Ne, ne.
SPEAKER_02My jsme hodný lidi.
SPEAKER_01Neber si to osobně, já jsem jenom jsem hledal něco jiného. Počkej, co jezinka? Jezinka a jezinky mohou být pohádkové postavy. České divoženky. To je obřinkovina. Pustlé lesní ženy. Tak. A nebo je to ženská pěvecká skupina mytologie.
SPEAKER_02Pustlé lesní ženy.
SPEAKER_01Zlé lesní Žínky či divoženky z České mytologie a pohádek, nebezpečné bytosti. Tak to ne, to neco.
SPEAKER_02Děkujeme, Joni, tímto zdravím celý tým soutit, který věří, že poslouchá, a v této chvíli to vypíná.
SPEAKER_01A já už nikdy nemůžu přijít do solte, bohužel sice jsem modeloval slavnost i otevření. Byl jsem tam. Byl jsem to na slavnostní otevření, je pravda, že od té doby jsem nepřišel, to bych chtěl napravit.
SPEAKER_02Měl chít na slavnostní uzavření.
SPEAKER_01A si holky poslechnou ten podká a podají hromadnou výpověď bože. Já furt hledám to slovo, ale dojdu k němu. Teraz, je ještě něco, co bys chtěla zopatno?
SPEAKER_02Co by chtěla zmínit? My z těch mých poznámek, kde je jedna jedna poznatka.
SPEAKER_01Když jsme byli u toho soutěžení, my často tady v Lince probíráme sport a přínos pohybu a soutěžení a soutěžost jako takovou. Byli jsme na motokárách minulý týden. Byl to velký zážitek na zličíně. Obrovský je to. Já jsem zažil jenom malý motokár, byl jsem to úplně hotový. A hráli jsme jako Mario Kart motokáry. Zase se stranou Mírovy rodiny byl to velký zážitek, protože tam sbíráš různý věce, můžeš vypouštět bomby a střílet rakety vřele, doporučuji kluky, by to určitě malo. Je to vyloženě, že to vidíš na tom displeji na volantu a najíždíš tam na různý věci, které jsou promítané na tu samotnou dráhu, který sbíráš. A je to sranda docela. A my jsme tam byli s tou našem širokou rodinou a do toho tam nějaký přemotivovaný tatínek vyslal takovou nebo holčičku, která tu motokáru chudák vůbec nedokázala ovládat. Takže ta byla neustálená, zpomalovali, protože chudák byla naražená prostě tam jako?
SPEAKER_02Dokážeš říct?
SPEAKER_01Tak, nevím, ale chudák prostě buď byla v tom mantinelu, anebo tam překážela nebo narážela do nás, takže to bylo fakt takový místně nebezpečný. Ale do toho tam byl celou dobu ten tatínek v takové kavárně, která tam kouká na celou tu dráhu a pořád na ní křičela jako přijde, ječť to prostě a teď ona chudák a my jsme si tam jeli na takovou příjemnou rodil, že to je jako sranda a samozřejmě trochu závodíme, ale já byl úplně zpátky v tom dětství na té hokejové střídačce s těma přemotivovanýma tatínkama. To bylo úplně děsivý, takže ona první věc, kterou udělala, když vyšla z té dráhy, že se v Slzách tam vrhla prostě do obětí maminky. To bylo hrozný. To bylo hrozný. Naštěstí jsme měli dvě jízdy, ta druhá už byla bez této holčičky. Byl tam nějaký mačopán, který tam jel s náma, ale to aspoň byla jako soutěžová výzva předět Mačopána, tak to dobré. Já jsem ho tam zapreval raketou a zpomalil. Jsem ho tam v první páčce. Něco si tam hudral a to mě bylo úplně jedno. Takže usně doporučuji, bylo to skvělý, ale jak jsme se bavili o té soutěžovosti, tak jsem si úplně vzpomněla na tohle.
SPEAKER_02No tak takový nejsme, jo. Jenom bych to chtěla víc na pravou míru. A kdybychom byli, tak to chudák, kůci to bylo. Ježíš, to je vždycky líto těch dětí, že vlastně to v nich může i pak jako způsobit nějaký trauma.
SPEAKER_01My běžně tyhle témata neotevíráme, ale já si nemůžu pomoct. Mně před pár dny vyskočil ten záběr z jedné nejmenované domácnosti, hodně bulvární téma, ale já si myslím, že to vlastně může být i zajímavá jako reflexe toho, co je a nyní normální ve společnosti. Protože, abych vás uvedl, který se vůbec nechytáte, záběr, kde prostě rodina a otec křičí na svoje děti. To samo o sobě bylo velmi znepokojivý, až to bylo velmi sprostý, velmi hlasitý, agresivní, vlastně takový, jakože úplně člověk má takový sevřený hrdlo, jen to jako slyší. Ale z čeho já jsem měl mnohem víc sevřený hrdlo, bylo, když jsem otevřel komentářovou sekci a zjistil jsem, kolik lidí tam píše: to se stane v každý rodině, nebo no, tak to se stane každýmu. A já si úplně říkal, to snad ne. Jakože pro kolik lidí tohle může být představa, co je jako normální, jako vlastně, bože, to úplně mě přešel mr z pořádky.
SPEAKER_02Vřesně to popisuješ. Já jsem ke mně se to taky dostalo a vlastně jako. No, vlastně ti nedojde asi, asi vlastně žijeme v nějaké bublině a možná kormy, jako v takovýhle, jako možná až zase extrémní bublně, takového toho velmi přivětivého rodičovství, kde vlastně pak se jako hrozně pranířuje, když jednou nevím něco ujede, ale rozhodně ne do takovýhle. Jako vůbec, tam se vlastně nedostaneš ani nějakých představách toho. Takže je to hrozně nepříjemný téma, ale je to podle mě téma, který hodně teďka se nese tou společností a možná jako polarizuje teda tu společnost.
SPEAKER_01Ale myslím si, že je to důležitý realitiček pro některý lidi, kterým to může přijít normální. A na základě tohohle můžou mít konverzace s někým, kdo jim vysvětlí, že to třeba úplně nutně normální být nemusí. A nebo se o tom můžou aspoň třeba pobavit. Ale jako vlastně si úplám, v kolika českých rodinách se tohle vlastně může úplně na denní bázi dít a kolik lidí pak vyroste z takovejhle hleh, jako. Víš, co, co si odneseš pak z toho, jako přijde mi to vlastně fakt hustý. Přijde mi to fakt hustý.
SPEAKER_02Je to strašný, je to vlastně hrozně smutný, a je to vlastně něco, co bych si jako přála, aby si nedělo, ale zároveň vůbec nevíš, co se za těmi zavřenýma dveřmádě. A vlastně podle mě jsou tam ještě mnohem horší příběhy, které nevidíš, nedostane se to k tobě. Možná bohužel se to k tobě pak dostane, když to skončí nějak velmi tragicky a špatně. Takže jo, ale je to téma, který teďka se nese hodně a jsem zvědavá, kamíš, jestli se z toho něco vyvinne. Měšně hodně i známých osobností, že se k tomu vyjadřuje, píše o tom, sdílí to. Je to velké.
SPEAKER_01Tak doufejme, že většinou z těchto věcí je fajn, že aspoň jak říkáš zejde něco pozitivního. Tak doufejme, že když už je to aspoň otevřená diskuze, že bude následovat i něco dalšího. Každopádně je dobré součas připomenout tyhle laťky a hladiny, kdy zmiňujeme nějakou soutěživost nebo něco takového, že je to vždycky nějaká škála, kde jt podle mě v nějaký zdravé úrovni a pak jít tedy taky úplně někde na druhý straně. Nějakém extrémmu. No tak to jsme nechtěli zakončit úplně možná takhle, ale jak toho lince bývá se vždycky takhle vlníme z jedné strany na druhou. Co nám zbývá v dnešní epizodě tedy? Linka typ týdne. Měsíce.
SPEAKER_02Nuknu. Měsíce.
SPEAKER_01Měsíce.
SPEAKER_02Ano, linka typ měsíce. Můj linka typ měsíce jsou dva typě na knížky. My jsme včera křtili knihu Karolíny for krásnou kuchařku, která je za prvý nádherně graficky zpracovaná. A za druhý se tam fakt dočtete jako skvělý podložené věci, které Karolína umí dobře podat, umí je vysvětlit, jednoduše vysvětlit. Ochopitelně a zároveň tam máte krásné skvělé inspirativní recepty na vyváženou stravu, která je strašně důležitá. A je to něco, co bych podle mě i já měla zapracovat. Druhý typ na knížku je taky úžasný, to je spíš možná pro vaše děti, čtenáře. A já mám typ od pána, kterýho mám hrozně ráda. Praje v Luxoru na Národní třídě v Quadriu. Je úžasné, vždycky mi doporučí krásný knižky a přišla jsem za něm, aby mi doporučil knihu pro Vilího, který teda má už přečtené všechny Harry Potter, má přečtený i Hunger Games. A já jsem chtěla něco v češtině, aby ho to zaujal. Doporučil mi knížku Prašina od pana Matochy. Jsi šel si o ní. A mě to přišlo úplně fózní, jako krásný twist, je to o takový vlastně čtvrtí, ve kterém není ani signál, nic tam nefunguje. Je to v Praze někde mezi Všovicema a věnohradama, takže ty děti, pokud s váma jezdí po Praze, tak se tam jako vidějí v těch různých čtvrtích. A za mě teda fakt skvělý a Velí ho to zatím poměrně dobře baví. Což já jsem nadšená, protože aspoň jste česky. To je fakt. Takže teď za mě prašně.
SPEAKER_01Lidi tomu přes dívají, takový novodobý rychlý špej. Ty mě tady úplně fantasticky nahráváš. Je to už možná pro dospělého čtenáře, ale nenutně. Pokud máte rádi starou Prahu, nebo to, co v tom městě bývalo a už není doporučuju edici kníže, která se jmenuje Pražské příběhy. Já mám aktuálně Staré město a Jozefov, protože tam jsme několik let žili a je neuvěřitelně zajímavý se dozvídat příběhy těch ulic, těch domů. Je to zároveň čtvrť, která prošla a sanací, to znamená, že vypadala dramaticky jinak předtím, než ji představili na tu dnešní podobu, neznikla pařížská a všechny tyh ulice. A nejvíc mě na tom baví, že je to takový mix těch velkých příběhů France Kafky a Maxe Broda a těchto známých osobností, kombinovaný se ale úplně jako každodenníma záležitostmi, který se tam děli obyčejnýma rodinama, apatikářema, prodavačema a občas i nějakýma mordama a pikantníma záležitostmi. Takže najednou to město, ve kterém žijete, ty ulice, který znáte v týdnešní podobě, najednou dostávají úplně jiný přesah a nádech. Takže doporučuju takví černí knížky, pražské příběhy, mají víc edic, víc čtvrtí. Takže pokud máte rádi starou Prahu, tak si určitě vyberete.
SPEAKER_02Krásný. No tímto jsme to krásně zakončili. A těšíme se zase napříč, až se tady potkáme. To už bude květnová epizoda a to bude.
SPEAKER_01To už budeme boba v krátkém ruku.
SPEAKER_02Ano, a s pizákami.
SPEAKER_01No tak to já tady budu jeden sval vedle druhého.
SPEAKER_02Přijde jenom sval.
SPEAKER_01Přijde jenom jeden sval. Tak doufejme, že to bude nějaký sval, který vyplí třeba i nějaké plodné myšlenky. Děkujeme, že jste poslouchali, těšíme se na vás. A ahoj.
SPEAKER_02Vějte se krásně. Ahoj.
SPEAKER_01Ahoj.